|
|
Zobrazit jednotlivé záznamy: 1-5
| Jméno: Solec v období první republiky | | Kontakt: @ |
Je obdivuhodné, že na malé vsi, jakou je Solec, působily v období mezi dvěma válkami vedle sebe tři společenské organisace a všechny vykazovaly poměrně slušné výsledky. Na tom je vidět, jak lidé tehdy bez televize kulturně a společensky žili, a jak se o to sami přičiňovali. Nejstarším spolkem byl sbor dobrovolných hasičů. Zaměření jeho působnosti vyplývá již z názvu. Kromě požární ochrany pořádal slavné hasičské bály. Další dva spolky odvozovaly svůj vznik od odvážného záměru podnikatele Bureše, který na místě nad vsí, kde kdysi dávno stávala solecká tvrz, postavil hostinec. Nebyla to však obyčejná vesnická hospoda se šenkem a několika stoly. Byla to neobvykle velká budova s prostorným sálem s parketovou podlahou a na svou dobu dokonalým jevištěm, které volalo po divadle. Burešovi na Solci dlouho nevydrželi. Hostinec dostal nového vlastníka, konzula Koška, jako hostinského Jaroslava Špínu a stal se přirozeným střediskem pro Solec, Soleček, Malobratřice a Čížovky. Krásné jeviště se brzy dočkalo. Z iniciativy učitelů solecké dvoutřídky Josef Žofky, Aloise Sehra a Františka Zachovala a za vydatné podpory starosty Stanislava Prýla, mlynáře na Solečku, vznikl spolek divadelních oc |
| Jméno: Pokračování - II.část | | Kontakt: @ |
ochotníků Havlíček. Ochotníci naplňovali prostorný sál diváky ze širokého okolí. Slavná a několikrát opakovaná představení byla Strakonický dudák od J.K. Tyla a Zpovědník od Franka Tetauera. Později si solečtí ochotníci troufli i na operetu. Nejmladším spolkem bylo Sdružení studujících ze Solce a okolí- SSSO. Sdružovalo vysokoškoláky a středoškoláky a trvalo jen deset roků. Zaniklo po nacistické okupaci a uzavření vysokých škol v roce 1939. Po osvobození již obnoveno nebylo. Jeho bývalí členové dnes většinou již překročili osmdesátku, ale setkávají se tradičně v srpnu před soleckou poutí, nyní v hotelu U hroznu v Mnichově Hradišti. Vedou se řeči, které se nakonec pokaždé stočí na studentská léta, kdy spolu hrávali na Solečku volejbal, na divadelní představení sehraná u Špínů, kde se také pořádaly studentské plesy. V jejich paměti se nejvíc udrželo slavné představení Jiráskovy Lucerny, sehrané v přírodě na solecké návsi 24 .července 1932. Z účinkujících dosud žijí : kněžna, tehdy Miluška Najmanová z Obrub, Hanička - tehdy Květa Šulcová z Hradiště a učitelský - Karel Mejsnar ze Solce. Mlynář - Josef Pařík z Přepeř, později gymnasiální profesor v Mladé Boleslavi, Klásková - tehdy Ani |
| Jméno: Pokračování - III. část | | Kontakt: @ |
Aninka Proroková ze Solečku a hastrmani již odpočívají na hřbitovech, kam je osud zavál. Zbylí členové SSSO si jako užitečný smysl svých setkávání stanovili záchranu starobylého soleckého kostela Nanebevzestí Panny Marie. Za období komunistické totality se z něj stala zřícenina. Zachovala se pouze věž, obvodové zdi kostela, prebytář s gotickou klenbou a rozpadlá hřbitovní zeď. Uvítají mezi sebou každého, komu není lhostejný žalostný stav této vzácné památky z poloviny 14. století. Za rozhodující podpory Obce Kněžmost, která na sebe vzala funkci investora, dotací Ministerstva kultury, Středočeského kraje, sponzorů a drobných dárců dostal kostel v 90. letech nový krov a zastřešení, byly obnoveny dveře a vitrážová okna a provedena rekonstrukce hřbitovní zdi. V současné době se provádí první etapa vnější fasády a to restaurace míst zachovalé gotické a renesanční omítky a jejich doplnění v presybytáři. (JUDr. Jindřich Chotěbor) |
Zobrazit jednotlivé záznamy: 1-5
|
|
Anketa |
|
|
 |
|
|
Líbí se Vám web? |
| Pokud se Vám web líbí, doporučte ho svým známým a přátelům! |
|
|
|
|
|
|
|
